Na půdorysu rodinných vztahů film exponuje pocit životní marnosti a bezvýchodnosti, pramenící z rodičovské zpronevěry někdejším okupačním a předúnorovým ideálům. Dotýká se morální spoluviny inteligence na atmosféře politických procesů 50. let, kterou chápe jako výraz generačního pokrytectví a zrady.Michal Hrabák (Jaromír Hanzlík) zmizí z domova se vzkazem: „Nehledejte mě, chci se o sebe postarat sám.“ Není v něm obsaženo jen odmítnutí vtíravé rodičovské snahy o porozumění. Je v něm také touha po nezávislosti na jejich světě, za který se stydí, aniž by se ho ale snažil pochopit. Otázka, kterou film klade, tedy zní, je-li vzájemné pochopení vůbec možné, pokud zcela chybí komunikace. Michal si na útěku stopne poloslepého Misku, okázale hazardujícího se životem. Zastaví se u strýce malíře, který od chvíle, kdy mu Michalův otec řekl, že je „blbej jak bedna kytu“, přerušil s rodinou styk. Setká se s trojicí trampských provokatérů . Každý z nich mu otevře průhled do svého světa, i v kontaktu s nimi zůstává však Michal pasivní a nakonec se rezignovaně vrací domů.