Ne každý útěk z vězení musí být lavinou akce a dramatických scén. Důkaz předkládá král amerického nezávislého filmu Jim Jarmusch. Raný snímek krále amerického nezávislého filmu Jima Jarmusche, natočený dva roky po úspěchu jeho filmu Podivnější než ráj, by mohl být brán jako variace na klasický žánr – dobrodružný thriller odvíjející se na pozadí útěku z vězení. Snímek Mimo zákon v podstatě takovou variací je. Je však okořeněný zcela unikátním režisérským stylem a černým humorem jednoho z nejváženějších filmařů konce 20. století. Jarmusch předkládá, částečně s jeho typickým minimalismem, trpce úsměvný příběh tří uprchlých vězňů. Zkrachovalý diskžokej Zack, občasný pasák Jack a italský turista, náhodný vrah v sebeobraně Roberto se na útěku dostávají do neworleanských bažin. Ty zde však nefigurují ani tak jako prověrka fyzické zdatnosti trojice, ale především coby dokonalý test jejich odolnosti psychické. Dva nesnášenliví Američané a zcela nepochopitelně pozitivně naladěný Ital totiž jen těžko hledají společnou řeč. Třebaže jsou na sebe jakožto muži mimo zákon vzájemně odkázaní, není chvíle, jež by nezaváněla vzájemným konfliktem. A díky tomu pak zůstává ve hvězdách, jak jejich slavný útěk, do jisté míry připomínající fantaskní filmovou hru, může vlastně skončit. V hlavních rolích pozoruhodného černobílého snímku, který je všeobecně chápán jako druhá část Jarmuschovy volné „jižanské“ trilogie, excelují písničkář Tom Waits, režisérův dvorní skladatel, saxofonista a příležitostní herec John Lurie a vynikající italská herecká hvězda, Jarmuschův oblíbenec Roberto Benigni.