Jaké je to, když se rozvádí finský rodinný psychoterapeut? Rozhodně zdaleka ne tak idylické, jak by si jeden mohl myslet… Režisér Mika Kaurismäki, který je společně se svým bratrem Akim Kaurismäkim považován za jednu z největších nadějí moderní finské kinematografie, se v roce 2009 rozhodl hořce pobavit na téma celosvětového fenoménu vysoké rozvodovosti. A do čela své tragikomedie postavil figuru na slovo vzatou – rodinného psychoterapeuta Juhaniho. Právě ten a jeho paní Tuula, odbornice na ekonomii, právě dospěli k rozhodnutí, že jejich manželství je u konce. A protože se cítí jako civilizovaní jedinci, rádi by rozpad jejich dlouholetého svazku vyřešili co nejsmírnější cestou. Naneštěstí tento bohulibý záměr naráží na jednu dost podstatnou překážku – že Juhani i Tuula jsou jenom lidé. Tedy tvorové, kteří veškerou svoji hořkost, zatrpklost a zklamání z minulosti i současnosti dokážou maskovat jen po určitou, velmi limitovanou dobu. A taky je zde ještě jeden problém. Dům, ze kterého ani jeden nechce odejít. Nenápadné ústrky postupně získávají na razanci, z malých zlomyslností se začínávají stávat přímé útoky a než se „rozumný a tolerantní“ pár naděje, začíná na obrazovce Válka Roseových na finský způsob. Ve výborné ukázce soudobé skandinávské filmové tvorby, jež dokonale kombinuje úsměv se slzami a kterou si mohli vychutnat i diváci Febiofestu, přináležejí hlavní role Elině Knihtiläové a Hannu-Pekkovi Björkmanovi.