Čas sluhů – Čas sluhů
Ambiciózní debut mladé režisérky lze chápat jako modelové vykreslení zákonem nepostihnutelného zla s možnými dalekosáhlými následky. Nenápadnou, stydlivou studentku medicíny opustí milenec a ona v zoufalství rafinovaně přebere přítele své nejlepší kamarádce. Po pěti letech je z ní atraktivní žena. Rezignuje na profesionální ambice, aby získala nezávislost a mohla zasahovat do života jiných, a tak se bavit i vychutnávat si svoji moc. Manipuluje s lidmi, zneužívá jejich slušnost, slabost či zbabělost. I přes určitou vykonstruovanost se film stal příslibem nových talentů (debutuje jím i kameraman F.A. Brabec). Výrazně se uplatňuje naléhavě vibrující naddimenzovaná hudba Chlumeckého a Veselého. Chýlková věrohodně vystihla pronikavé změny v chování hlavní postavy. Myšlenkově ne zcela koncízní, ale s mrazivou zuřivostí natočený temperamentní film.