Ať už se rozhlédneme kdekoli po světě, vidíme, že plochy dešťových pralesů se neustále zužují, stavějí se dálnice, a kde ještě před nedávnem nestálo nic, vyrůstají města. Mohli bychom si myslet, že vykořisťování přírodních zdrojů nemá alternativu, jenže ono ji má. S jednou z nich se setkáváme v peruánské amazonské oblasti, v rezervaci Tambopata. Řeka, hliněná stěna, která se nad ní tyčí, a její stálí návštěvníci – papoušci – dělají z této krajiny takovou pastvu pro oči, že turistům stojí za to zavítat do těchto míst třeba i z druhého konce světa. Ale Tambopata se vyznačuje ještě jinou specialitou. Mezi zaměstnanci ubytovacích kapacit pro hosty jsou od počátku indiáni, které dokonce zakladatelé přijali mezi sebe jako spolumajitele. Tato vzájemná závislost dělá ze zmíněné rezervace opravdový zelený ostrůvek v moři spěchu typického pro dnešní svět. Na toto místo přijel v roce 2005 ornitolog Dr. György Oláh, aby zde studoval život nádherných papoušků ara.