Může být fotbal jazykem, kterým se dokážou domluvit všechny národy světa? Zjevně ano. Právě totiž pronikl za brány tibetského exilového kláštera v Indii… Život v buddhistických klášterech stojících na úpatí Himálaje je zasvěcen především meditacím a rozjímání. To však neznamená, že by tamější mniši neznali význam pojmu zábava. Alespoň čtrnáctiletý Orgyen a Palden s Nyimym, kteří utekli z Čínou okupovaného Tibetu do exilu v indickém klášteře, to vědí. Pro ně je synonymem ke slovu radost ze života především fotbalový míč. A protože ve Francii právě začíná mistrovství světa, jsou tito mladíci ochotní udělat cokoli, jen aby se na svaté půdě mohli podívat na finálový zápas. Prostě lidé jako jiní, jen v prostředí, které je i přes svou neutralitu neustále ohrožováno rozpínavým predátorem se srpem a kladivem v očích. A to ve snímku, který je v pravdě jedním z nejpozoruhodnějších filmových zážitků. Tato příjemně poklidná, nenásilná, a přesto především co do politického vyznění jasně hovořící komedie je první snímek, který vznikl v tibetštině a zároveň se jedná o filmařský debut chudičkého horského království Bhútán. A aby těch unikátů nebylo málo, natáčení probíhalo v opravdovém tibetském klášteře v exilu, na motivy opravdové události a s reálnými mnichy v hlavních rolích. Režisérem a scenáristou je tibetský láma Khyentse Norbu, celým titulem Jeho Excelence Dzongsar Jamyang Khyentse Rinpoche, který je považován za převtělení tibetského světce a buddhistického reformátora z 19. století Jamyanga Khyentse Wangpoa. To je ten samý muž, kterého požádal o konzultace Bernardo Bertolucci při natáčení legendárního Malého Buddhy. Kinematografický unikát z roku 1999 se, kromě vřelého přijetí v Cannes a nominace na Evropskou filmovou cenu, může pyšnit také trofejemi z festivalů v Amiens, Gardanne, Mnichově, Kerale a jihokorejském Pusanu.