Gerard Depardieu a Ornella Mutiová v provokativním a nečekaně fyzickém a odvážném dramatu Marka Ferreriho. Italský režisér Marco Ferreri, jedna z nejvýraznějších postav italské kinematografie druhé poloviny dvacátého století, proslul především svými odvážnými a nesmlouvavými kritikami společnosti. V dramatu Poslední žena, které natočil v průběhu svého uměleckého „exilu“ ve Francii, se rozhodl zaměřit především na krizi chápání vztahového života, kterou mladá generace procházela v 70. letech minulého století následkem divoké sexuální revoluce a stejně divokého nástupu feministického hnutí. Mladičký Gerard Depardieu, v té době ještě téměř neznámý, a stejně mladá, zato však již herecky ostřílená italská kráska Ornella Mutiová zde hrají milenecký pár, který si postupně prochází nespoutanou vášní, symbolizovanou mnoha otevřenými záběry, ale stejně tak i časem rozmluv. Rozmluv, které jen dokazují, jak mohou být dva lidé i přes vzájemnou blízkost osamělí. Rozmluv, které jen prokazují, že zdaleka ne každá žena může být dobrou partnerkou a zdaleka ne každý muž dobrým otcem. A čím více slábne síla slov, tím blíže mají všichni zúčastnění k činům, které nemohou než bolet. I na svou dobu velmi odvážný snímek plný explicitní nahoty, hraničící s pornografií, byl nominován na francouzského Césara a dočkal se i Stříbrné stuhy od Italského národního syndikátu filmových novinářů.