Podle románu Vladimíra Neffa matočil Otakar Vávra vhled do dětské mentality a zjitřené představivosti. Dvě děti, fascinovány tajemným vzhledem starobylé vily ukryté v členité zahradě. Chtějí odhalit, co se skrývá za jejími zdmi, kdo tam bydlí, co zamýšlí – a netuší, že se vydávají na nebezpečnou výpravu, že zahrávat si s osudovými znameními může být zhoubné. Režisér, jenž celý příběh posunul do přítomnosti, kombinuje černobílý a barevný materiál, snaží se ozvláštňovat vypravěčské postupy. Mírně již pozapomenutý film vznikl v období mezi dvěma režisérovými vrcholy – mezi Romancí pro křídlovku a Kladivem na čarodějnice.